Dne 7.2.2020 jsem kritizovala ministra životního prostředí Richarda Brabce, protože k Evropské komisi (EK) nepodal oficiální stížnost kvůli polskému plánu na rozšíření hnědouhelného dolu Turów. Ministr mi odpověděl ve svém vyjádření pro média ze dne 10.2.2020. V tomto blogu rekapituluji vývoj celé situace.
Celá slovní přestřelka začala odpovědí ministra na mou žádost o informaci, zda se již na Evropskou komisi obrátili. Písemně mi odpověděl, že finalizují dokument, který by měl Evropskou Komisi informovat o možném porušení evropské legislativy ze strany Polska. Vzhledem k předchozímu několikaměsíčnímu váhání ministerstva řešit kauzu Torów přes Evropskou komisi, jsem si vyžádala text tohoto dokumentu. Odpověď zněla, že neexistuje. Co si o tom tedy máme myslet?
Pan ministr v onom vyjádření pro média z 10.2.2020 opět trochu mlžil – podle unijní legislativy může Česká republika podat na Polsko žalobu k Evropskému soudnímu dvoru nebo také vyzvat Evropskou komisi, aby iniciovala řízení před Evropským soudem sama, což je více využívaný postup. Samotné „vyzvání“ EK musí ale samozřejmě obsahovat řadu podkladů a argumentů, které tu poměrně složitou situaci dokumentují tak, aby EK vůbec mohla zvážit, jestli se má problémem zabývat – to přeci nelze probrat ústně a čekat, že si komise vyžádá konkrétní podklady (o kterých nemusí ani vědět).
Jsem ráda, že z vyjádření ministra Brabce pro média zjišťuji, že z jednání s komisí existuje zápis, o který požádám.
Hlavní problém tady totiž není to, jestli si je možné stěžovat Komisi za Českou republiku oficiálně nebo neoficiálně (a kdo nakonec předloží žalobu k Evropskému soudnímu dvoru), problém je ten, že česká veřejnost vůbec neví, jestli a jakým způsobem ČR hájí její právo na kvalitní životní prostředí. Veřejnost má právo vědět, jestli byly komisi předány relevantní podklady, jak česká strana argumentuje a také, co vlastně po Evropské komisi žádá. Ministr nás zatím jen opakovaně ujišťuje, že dělá, co může, ale konkrétní kroky zveřejnit odmítá.