Důl Turów — Kdy začne česká vláda hájit životní prostředí a zdraví občanů?

Česká republika už poslala kvůli pokračování a plánovanému rozšíření těžby v dole Turów do Polska stohy připomínek, požadavků a výzev, všechny ale zůstaly nevypořádané. Podkladů, které prokazují hrubé porušování evropské legislativy ze strany Polska, máme dost.

Turów je obří hnědouhelný lom ležící na česko-německo-polské hranici. Aktivní dobývací prostor je sice v Polsku, ale od našich a německých hranic je doslova na dohled a o negativní vlivy na životní prostředí se s námi Poláci „spravedlivě“ dělí. Z dostupných dlouhodobých studií vyplývá, že důl obtěžuje okolní obyvatele hlukem, významně znečišťuje ovzduší a má tak přímý negativní vliv na zdraví obyvatel všech tří států. Aby toho nebylo málo, vlivem činnosti dolu z českého území dlouhodobě razantně ubývá podzemní voda. 

Platnost původních povolení k těžbě končila v dubnu letošního roku, ale podle dostupných podkladů plánuje Polsko důl využívat až do roku 2044. Těžba má být navíc rozšířena směrem k českým hranicím, což by znamenalo, že od nejbližšího českého domu bude jen 300 metrů. Česká republika o polském záměru lom rozšířit a prohloubit ví již několik let.   

Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny ČR se na základě mého návrhu prodloužením těžby v dole Turów poprvé zabýval v listopadu 2019, tedy v době, kdy České republice běžela lhůta na vyjádření v rámci přeshraničního posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). V té době již bylo zřejmé, že se Polsko snaží prodloužit těžbu za každou cenu a co nejrychleji. Zbýval totiž jen půlrok do konce stávajícího povolení, a tedy do zastavení rypadel. Poslanci na výboru požadovali po ministru Brabcovi rekapitulaci dosavadního postupu ministerstva životního prostředí a vlády. K našemu údivu nám bylo sděleno, že konzultace v rámci hodnocení EIA již byly ukončeny a další komunikace je vedena neoficiální cestou. Z jednání neexistují zápisy a podle slov ministra Brabce to tak stačí. Je pravda, že ministerstvo mělo připraveno řadu podmínek, kterými by své souhlasné vyjádření v rámci mezinárodního posuzování vlivů podmínilo, ale ty se převážně věnovaly dalšímu monitoringu vlivu těžby na české území. Nebyla zde ani zmínka o nároku na kompenzace vzniklých či budoucích škod způsobených provozem dolu českému státu. 

 

Výbor vyslovil nesouhlas s plánovaným rozšiřováním dolu, požadoval vydání nesouhlasného vyjádření v rámci procesu EIA a vyzval českou vládu, aby s polskou stranou bezodkladně vyjednala kompenzace pro Českou republiku za již doložené škody. Dále jsme požadovali zajištění náhradního zásobování pitnou vodou v těžbou postižených regionech. Výsledkem bylo, že Česká republika pár dní po konání výboru opravdu vydala nesouhlasné stanovisko s postupem dolu. Následný postup Polska nás překvapil. I přes nesouhlas Česka Polsko ke konci ledna 2020 vydalo kladné stanovisko EIA, v němž  připomínky ČR nezohlednilo. Během tohoto řízení nepochybně došlo k systematickému porušování směrnic Evropské unie.

Ještě větší šok přišel ke konci března letošního roku, kdy Polsko vydalo v neveřejném řízení bez jakýchkoli předchozích konzultací rozhodnutí o prodloužení těžby. Česká republika přesné vlivy tohoto rozhodnutí na své občany a území v tuto chvíli vůbec nezná. Z tiskové zprávy těžařské firmy jsme se dozvěděli, že je těžba povolena na dalších 6 let a Polsko chce dále usilovat o prodloužení o 24 let. Proti rozhodnutí není možné se odvolat.  Česká republika se opakovaně dožadovala informací o průběhu řízení. Veřejnost, nevládní organizace, Liberecký kraj a nakonec i ministerstvo životního prostředí upozorňovaly na porušování evropské legislativy, ale Polsko nereagovalo.

Tento postup je v hrubém rozporu s unijními směrnicemi, ale také mezinárodními úmluvami a základními environmentálními principy. Navíc vůči němu není možný jakýkoli opravný prostředek. Rypadla tedy stále jedou a podle polského práva v případě zahájení těžby podle takto prodloužené licence již pravděpodobně nebude možné povolení následně zrušit a v nejbližších šesti letech těžbu zastavit. Po uplynutí jednoho roku od zahájení těžby, tedy 1. 5. 2021, to bude zcela vyloučené. Jediným zbývajícím nástrojem je tak ochrana práv v rámci unijního režimu v podobě předložení věci Evropskému soudnímu dvoru, a to přímo Českou republikou. Evropský soudní dvůr by mohl zasáhnout například vydáním předběžného opatření o zastavení těžby.

Výbor pro životní prostředí se ke kauze vrátil na svém dubnovém zasedání, kde jsem spolu s některým dalšími poslanci požadovala urychlené podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. Ministerstvo životního prostředí se ale dlouhodobě snaží vyhnout podání žaloby přímo českým státem a prosazuje postup přes Evropskou komisi, který je ze své podstaty krkolomnější a hlavně delší. My ale nemáme čas. Na výboru bylo přijato usnesení, kterým poslanci zavázali ministerstvo zahraničních věcí, aby ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí vypracovalo do konce června analýzu porušení směrnic a možnosti podání žaloby na Polsko v souvislosti s rozšířením dolu Turów.

Podle této analýzy, která byla předložena na červnovém zasedání výboru, má Česká republika dostatek důkazů k podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru a ministerstvo zahraničí oficiálně doporučilo tak učinit. Vlivem dolu prokazatelně přichází o vodu české území o rozloze desítek kilometrů čtverečních. Můžeme se dohadovat o tom, jestli by vlivem rozšíření dolu přišly o vodu „jen“ jednotky nebo desítky tisíc lidí, ale i podle ministerstva zahraničí je jasné, že Polsko záměrně porušuje evropskou legislativu.

Ministerstvo životního prostředí i vláda to minimálně od podzimu loňského roku ví také. Předpisy EU nám umožňují, abychom se proti tomu účinně bránili, ale z pro mě nepochopitelných důvodů přímou žalobu na Polsko už více než 8 měsíců s různými výmluvami odmítají, respektive se jí všemožně vyhýbají. A co víc, česká vláda dosud odmítla oficiálně nárokovat náhradu škody, kterou Polsko provozem dolu už způsobilo. Zástupci ministerstva životního prostředí opakovaně na sněmovním výboru „mlží”. A já se ptám, proč jsou pro naši vládu polské zájmy důležitější než právo tisíců českých občanů na vodu?

Červnový Výbor pro životní prostředí ve Sněmovně odhlasoval usnesení, kterým žádá vládu, ministerstvo zahraničí a ministerstvo životního prostředí, aby zahájily kroky nezbytné k podání žaloby k Evropskému soudu a dále výbor žádá ministerstvo životního prostředí a Liberecký kraj, aby do konce září tohoto roku vyčíslily náklady na nápravu škod, které Polsko provozem dolu České republice už způsobilo a do budoucna i bez rozšíření těžby způsobovat bude. 

Žalobu je nutné podat co nejdříve a neztrácet další čas. Česká republika už poslala kvůli pokračování a rozšíření těžby v tomto obřím dolu do Polska stohy připomínek, požadavků a výzev, všechny ale zůstaly nevypořádané. Podkladů, které prokazují hrubé porušování evropské legislativy ze strany Polska, máme dost. A není pravda, že bychom neměli prokázaný negativní vliv dolu na české území – máme řadu dat a studií a přiznávají to i sami těžaři. Postup Polska dávno překročil meze dobrých mezistátních vztahů. Poláci nerespektují práva českých občanů ani unijní legislativu a tím, že s žalobou stále váháme, jen ukazujeme, že v tom klidně mohou pokračovat.

 

Text vznikl jako komentář do rubriky Názory pro Deník Referendum. Článek naleznete pod tímto odkazem.