V reakci na loňskou ekologickou havárii na řece Bečvě, při které uhynulo několik desítek tun ryb, a která dodnes není řádně vyšetřena, slíbilo Ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Richardem Brabcem sjednat nápravu. Mezi sliby zaznívalo zajištění přísnějších sankcí za znečišťování vod, lepší kontroly řek nebo zřízení databáze kanálů, které do nich ústí. Především měla být ale novelizována příslušná legislativa, kterou jsem já, i mnoho dalších lidí z řad laické a odborné veřejnosti, napjatě očekávala.
Na konci března tohoto roku se ministerská novela vodního zákona reagující na havárii na Bečvě dostala do připomínkového řízení a následovalo zklamání. Co se mi na návrhu nelíbilo? Ministerstvo životního prostředí v novele navrhuje přenesení odpovědnosti za šetření příčin havárií výhradně na vodoprávní úřady. To v praxi představuje hned několik problémů. Vodoprávních úřadů je v Česku více než 200 a často vůbec nemají havarijní službu ani odborné kapacity. Není tak možné zajistit jednotný přístup po celé ČR a vodoprávní úřady jsou přetíženy povolovací činností. Navíc šetření příčin havárií je jednou z hlavních kompetencí České inspekce životního prostředí (ČIŽP), která představuje hlavní kontrolní orgán. V šetření havárií má tradici téměř šedesát let a každý z deseti oblastních inspektorátů má zajišťovat také havarijní službu. ČIŽP by proto měla být schopná jednoduše zabezpečit jednotný přístup po celé České republice.
Proto jsem spolu s pirátským týmem životního prostředí a pirátskými zastupiteli z dotčených krajů návrh novely zákona připomínkovala. Navrhovali jsme především ponechání kompetencí České inspekci životního prostředí a přesnou metodickou úpravu postupů jednotlivých subjektů účastnících se na šetření, tedy inspekce, vodoprávních úřadů, podniků povodí, hasičů, obcí, ale třeba i rybářů. A jak se s našimi připomínkami vyrovnalo ministerstvo? Veškeré naše návrhy odmítlo.
Výsledkem novelizace vodního zákona tak je, že se ČIŽP i ministerstvo alibisticky zbavují odpovědnosti a hází ji na úřady obcí s rozšířenou působností. To, že stávající vedení inspekce ve svých povinnostech selhává, nemůže být důvodem pro jejich odebrání, naopak, musí být jasně definované a musí být zjednána náprava.
Další problém představuje fakt, že Ministerstvo životního prostředí novelou nijak neřeší přesné postupy při šetření příčin ani zneškodňování následků havárií. Poslanecká sněmovna podporou mého návrhu vyzvala ministra životního prostředí k vypracování a projednání závazného předpisu sloužícího k zajištění jednotného přístupu k šetření havárií v životním prostředí, ze kterého by vyplývaly kompetence jednotlivých orgánů státní správy a dalších zúčastněných subjektů. Bohužel do dnešního dne ministerstvo žádný takový materiál nepřipravilo. Namísto toho předložilo novelu zákona, která obsahuje jen drobné úpravy stávajícího stavu, problém neřeší a ještě zbavuje odpovědnosti ústřední kontrolní orgán.
My přitom potřebujeme jasný plán a metodiku, která bude jednoduše obsahovat informace o tom, kdo všechno se bude na řešení havárie podílet, konkrétní postupy, způsob předávání informací, pravidelný nácvik řešení havarijních situací a způsob zpětného hodnocení postupu.
Jako velké pochybení hodnotím také zdvojnásobení částky, kterou musí kraje povinně držet odloženou na svých účtech a platit z ní případnou likvidaci havárií, na 20 milionů korun. Jedná se totiž o zcela nesystémové řešení – kraje musí v součtu alokovat 280 milionů a použitelnost prostředků z těchto fondů je, jak se nejen u Bečvy ukázalo, pro tyto účely velmi sporné. Řadu nákladů, třeba na likvidaci uhynulých ryb, z tohoto fondu u Bečvy například vůbec zaplatit nešlo.
Piráti proto navrhli zřízení centrálního fondu na Ministerstvu životního prostředí nebo Státním fondu životního prostředí, ze kterého by se tyto náklady čerpaly jednotným způsobem za jasně daných podmínek v rámci celé ČR. Alokované prostředky by přitom nemusely být zdaleka tak vysoké. Pozorný čtenář jistě již tuší, jak vypořádání této připomínky dopadlo – ministerstvo ani tento návrh nevyslyšelo.